Co umožňuje resilience?
Pojem resilience má své kořeny v latinských výrazech „resilio, resiliere“, které znamenají odrážet se, odskakovat.
V přírodních vědách označuje schopnost tělesa pružně se deformovat. Ve vědách o člověku je metaforou – Emmy Wernerová tak popisovala děti, které se „ohnou, ale nezlomí.“ Jejich příběhy stály u zrodu výzkumů resilience.
Jasnou a široce přijatelnou definici pojem stále hledá. Výzkumníci, kteří se zaměřovali na vývoj dětí v rizikových podmínkách, vymezují resilienci jako úspěšné zvládnutí situace, ve které jsme vystaveni výrazné nepřízni.
Pozitivní psychologové jako schopnost vytrvat a přizpůsobit se, když věci nejdou tak, jak si přejeme, a jako klíč k životní spokojenosti. Oba směry se shodují v tom, že se jedná o určitou kapacitu, kterou lze rozvíjet. Pojďme si ji představit prostřednictvím toho, co nám umožňuje.
Vyrovnat se s minulými událostmi
Nikdo z nás si nevybral, do jakého prostředí se narodí. Zatímco někteří prožili téměř idylické dětství, jiní se vypořádávali s celou řadou nesnází. Resilience nám umožňuje odložit zátěž minulých zranění a v dospělosti převzít odpovědnost za vytváření takového života, jaký chceme žít.
Zvládat každodenní těžkosti
Resilienci využíváme ke zvládání každodenních těžkostí, které nás obklopují. Ať už je to hádka s přáteli, rozpor s nadřízeným, nebo neočekávané finanční výdaje. Každodenní život nám přináší stres a řadu nároků. Resilience nám umožňuje jim úspěšně odolávat a přitom prospívat.
Smířit se s významnými ztrátami
V dospělosti prožíváme významné ztráty. Události, které nás vychýlí. Může to být rozvod, ztráta rodičů, nebo dítěte. Velké ztráty prověří naši resilienci. Na ní záleží, zda se staneme bezradnými a rezignujeme, nebo se postupně vrátíme a objevíme způsob, jak jít dál.
Otevřít se novým příležitostem
Resilience se nepojí pouze s překonáváním nepřízně, přesahuje naši touhu ochránit a obhajovat se. Umožňuje nám také hledat v životě smysl a otevřít se novým příležitostem a výzvám. Díky ní se díváme na život jako na cestu.