Hýčkám si svou zranitelnost

Dospět k tomu mi trvalo dlouho. Byly doby, kdy jsem se ji snažila ze všech sil skrýt. Doby, kdy jsem ji úzkostně střežila a nechtěla k ní nikoho pustit.

Během let jsem si uvědomila, že právě ve zranitelnosti pramení má síla. Že je to něco bytostně křehkého, lidského, že je esencí toho, kdo jsem. Opevnit a skrývat ji znamená schovávat se před světem i sama před sebou.

Dovolit si být zranitelná znamená čelit neustálé hrozbě odmítnutí. Ne každému je totiž se zranitelností dobře. Někoho děsí a ohrožuje. Někdo radši odvrátí zrak. Jiný odejde. Je to druh zprávy. Pro nás i pro druhého. 

O víkendu jsem se zarazila nad spojením rozvíjet odolnost vůči zranitelnosti. Podobná představa popírá to, jak pojmu odolnost rozumím, čím pro mě je. V mé představě je právě zranitelnost srdcem odolnosti, Tím, co nezlomit.