Jak si v hlavě nevytvářet katastrofy
Naše mysl je mocná zbraň a občas ji nechtěně používáme sami proti sobě. Pesimistický pohled na svět nám servíruje výčet možných katastrof, které nás čekají. Jak s ním zacházet?
Jak si v hlavě nevytvářet katastrofické scénáře, popisuje Martin Seligman ve své knize The Optimistic Child. Doporučuje se sebou polemizovat.
Sbírejte důkazy
Když se začnou vynořovat pesimistické scénáře, hledejte pro ně důkazy. V cestě vám může stát potvrzovací (konfirmační) zkreslení. Častěji si všímáme toho, co naše přesvědčení potvrzuje, než toho, co mu odporuje.
Tip, jak oslabit potvrzovací zkreslení:
Nejdřív sepište vše, co tvrzení podporuje.
Poté hledejte důkazy, které mu odporují.
Buďte co nejkonkrétnější a zapisujte si každý důkaz zvlášť.
Hledejte alternativy
Zeptejte se, jak jinak se můžete na danou situaci podívat. Pokud stále vidíte jen jednu možnou variantu, dopřejte si trošku odlehčení. Zapište co nejvíce možných variant bez ohledu na to, jak reálné vám připadají.
Pokud vás stále nic nenapadá, zkuste si nasadit brýle někoho jiného. Jak by tuto situaci viděl váš přítel? Co by napadalo nezávislého pozorovatele? Jakmile nasbíráte dost možností, použijte důkazy k tomu, abyste zjistili, nakolik reálné jsou.
Hodnoťte důsledky
Když se nám nedaří, začneme vytvářet řetězce možných důsledků. Chytíme se do pasti otázek „Co když?“ Nadřízený nám řekne, ať ještě zapracujeme na svěřeném úkolu, a nás už napadá, že je dlouhodobě nespokojený s naším výkonem, že nás vyhodí a nebudeme moci najít novou práci.
Tyto myšlenky čerpají svou sílu z toho, jak málo konkrétní a zároveň hrozivé jsou. Jak s nimi zatočit?
Položte si tři otázky:
Co nejhoršího se může stát?
Buďte co nejkonkrétnější. Popište svou představu co nejpodrobněji. Co uděláte, když se to opravdu stane?
Co nejlepšího se může stát?
Popusťte uzdu své fantazii a představte si nejlepší možný výsledek. Neomezujte se tím, nakolik je reálné, že se to opravdu stane. Nejspíš vás to trochu uklidní, nebo dokonce pobaví.
Co se nejpravděpodobněji stane?
Když známe hranici nejhoršího a nejlepšího možného scénáře, bude se nám tato možnost hledat snadněji. Právě na ni se zaměřte a věnujte jí svou energii.
Naplánujte útok
Nyní už znáte svého nepřítele a můžete plánovat cílený útok. Věnujte nejvíc své energie tomu nejpravděpodobnějšímu scénáři. Neztrácejte čas plánováním podrobného útoku pro variantu nejlepšího možného výsledku, ani toho nejhoršího. Někdy však nastane i ten.
Občas se dějí hrozné věci. Vztahy končí. Lidé přicházejí o práci. Naši blízcí umírají. Ani v těchto chvílích nejsme bezmocní. Zeptejte se sebe: Co konkrétního můžete udělat i v takové situaci? Plán útoku vám umožní pustit se do akce a nezůstat bezmocní.
Historie nabízí mnoho příběhů lidí, kteří čelili výzvám, které jsou pro nás dnes jen stěží představitelné.
Připomeňte si například příběh Edith Evy Eger, která přečkala rok ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi.
Poslechněme si některý z příběhů Paměti národa.
Co mají společného? Jaký byl jejich plán útoku?
Příběh Jany
Jana si uvědomuje, že se často chytá do pasti myšlenek „Co když?“ Co jí pomohlo, když se pohádala s manželem a on odešel přespat ke svému bratrovi?
Katastrofické myšlenky se objevily ihned: Co když se muž už nevrátí? Co když ji opustí? Na chvíli se zastavila a zamyslela se.
To nejhorší, co se může stát, je, že už se opravdu nevrátí. Sbalí si věci, zatímco ona bude v práci, a odejde (nejhorší scénář). Řekla si, že, i kdyby se to stalo, nějak by to zvládla. Ozvala by se své rodině a poprosila je o podporu (plán útoku).
Nejspíš se to nestane. Jsou spolu patnáct let. Zajímá se o ni. Neumí si představit, že by jen tak odešel od dětí (sbírání důkazů). Nejlepší možný scénář je, že se vrátí za pár hodin. Přinese jí kytici růží a omluví se, jak hrozně se choval. Ani to se nejspíš nestane. Kytku jí ještě nikdy nepřinesl.
Co se nejpravděpodobněji stane? Manžel se ráno vrátí domů. Zprvu mezi nimi bude napětí. Řekli si řadu nehezkých věcí a bude chvíli trvat, než si odpustí a zase se na sebe naladí. Jana se nakonec rozhodla, že odveze děti na víkend k rodičům, aby pro sebe měli s mužem víc prostoru a mohli si vše v klidu vysvětlit (plán útoku).