Jak si vysvětlujeme nezdary
Jak si vysvětlujeme nezdary
Co odlišuje pesimisty a optimisty? Explanační styl. To, jak si vysvětlují příčiny pozitivních a negativních událostí a zkušeností.
O explanačním stylu píše Martin Seligman ve své knize Naučený optimismus. Pesimisty a optimisty, tvrdí, odlišuje to, jak si vysvětlují příčiny pozitivních a negativních událostí a zkušeností. Komu úspěchy a nezdary připisují, jak trvalé podle nich jsou a jaké oblasti života ovlivní.
3 proměnné explanačního stylu:
Personalizace: vypovídá o naší hodnotě?
Pervazivita: dotýká se všech oblastí našeho života, nebo jen některých?
Permanence: je vliv trvalý, nebo jen přechodný?
Pokud u nás převažuje optimistický pohled, vnímáme příčiny svých selhání jako přechodné a příčiny svých úspěchů jako trvalé. Pokud se nám něco nepovede, rozumíme tomu tak, že jsme tentokrát neměli štěstí.
Pokud u nás převažuje pesimistický pohled, vnímáme příčiny svých selhání jako trvalé („Od zkoušky mě vyhodili proto, že se nikdy nic nenaučím.“) a své úspěchy jako přechodné („Zvládl jsem to, protože jsem měl štěstí na otázky.“).
Jako optimisté vnímáme negativní zkušenosti a zážitky jako přechodné. Jako pesimisté přijímáme špatné zážitky jako trvalé, nezměnitelné a vše prostupující. Dobré zážitky jsou pro pro nás náhodným jevem, který nebude mít dlouhého trvání.
Naučený optimismus
Podle Seligmana je explanační styl ovlivnitelný, pesimistický styl můžeme proměnit na optimistický. Základem naučeného optimismu je přesvědčení, že na každé náročné situaci lze nalézt něco nadějného. Něco, na co se můžeme zaměřit, aby se zlepšila.
Strategie naučeného optimismu doplňuje a rozšiřuje základní techniku kognitivní terapie ABC Alberta Ellise. Písmeno A (adversity) zde označuje náročnou situaci; B (belief) naše přesvědčení, to, jak situaci vnímáme; C (consequence) pak to, jak se na základě našeho přesvědčení zachováme.
Seligman do tohoto vzorce doplňuje ještě D (disputation) – zpochybňování a vyvracení původních přesvědčení, a E (energization) – to, jak nás úspěšné zpochybnění nabije energií k akci. Postupně se tak učíme zpochybňovat své leckdy unáhlené názory a vytvářet si reálnější přesvědčení a postoje.
Příklad:
A (adversity): kolega nedorazil v domluvený čas na důležitou schůzku.
B (belief): „Vykašlal se na mě. Na nikoho se nemůžu spolehnout.“
C (consequence): cítíte hněv a máte chuť mu napsat, že je nespolehlivý.
D (disputation): „Přece by na to jen tak nezapomněl. Co když se mu něco stalo?“
E (energization): zvednete telefon a voláte mu, abyste zjistili, co se stalo.
Naučený optimismus je cestou, jak proměnit svůj negativistický způsob myšlení, který nás vede k hněvu a sebelítosti a díky kterému propadáme do stavů bezmoci a pasivity. Naučený optimismus nevzbuzuje plané naděje, že pro nás vždy vše dopadne báječně.