Je jaro

To je teda oznámení! Přece máte před sebou kalendář a díváte se z okna!

Tak já to teď trošku odlehčím. Kresbou kamaráda. Proč dnes vytahuji, že je jaro? Jako připomínku toho, že svět kolem nás se neustále mění a stejně stále přichází něco, co rámcově známe, k čemu se můžeme vztahovat.

Většina mých rozhovorů o duševním zdraví v posledních dnech začíná, končí či „prostřední“ u zvolání o jaru. O návratu slunce. O rozpuku přírody. O množení živočišné říše (na tebe se dívám, holube, my tě s dcerou moc dobře viděly!).

V době, kdy se vrací sluneční svit, se zároveň láme ta nejhlubší noc. Je to období, kdy jsme nejvíc křehcí. Kdy nově příchozí energie nemusí podpořit ty nejlepší možné záměry.

A tak s příchodem jara volám „buďme k sobě soucitní“, nastavujme tvář světlu a dopřejme si čas rozhlédnout se kolem sebe. Našlapujme křehce a potichu. A nepřestávejme věřit na šťastné konce a nové začátky.