Milníky a malé kroky
Na střední škole jsem měla sešit, kam jsem si zapisovala oblíbené citáty z knih. Jeden takový říkal, že Kolumbus byl šťastnější, když Ameriku hledal, než když ji našel.
Prožívám to podobně. Víc než sbírka vysokoškolských titulů mě těší, koho jsem během studií potkala a co zajímavého jsem objevila. Vzpomínám na místa, kam jsem si chodila číst knížky a pít kávu.
Když mi někdo popisuje, že chce být odolný člověk, bývá pro mě obtížné zarámovat, že odolnost je cesta. Že to není milník. Něco, co si odškrtneme a máme hotovo.
Je to každodenní hledání toho, co nám pomáhá, a zříkání se toho, co nám nepomáhá. Každodenní naplňování pomyslné studny, aby bylo odkud brát.
Každá cesta se skládá z malých kroků. Bez malých kroků nikam nedojdeme. Každý krok, který uděláme pro sebe, stejně jako každý krok, který uděláme proti sobě, nás někam dovede.
Občas mi přijde snazší soustředit se právě na ty malé kroky než pozorovat horu někde v dáli. Užít si čaj, dokud je teplý. Mít každý den prostor porovnat si myšlenky. Umět si odpustit chvíle, kdy se mi nedaří, a přijmout je jako součást cesty.
To jsou mé oblíbené malé kroky.
Jaké jsou ty vaše?