Na vlnách tvorby

Psaní nočních e-mailů má v sobě podivný klid. Ticho, oddechování, ponoření.

Nicméně, když si pak ráno čtu, že jste si počkali, četli v noci a už si z e-mailu nic nepamatujete, radost rychle pomíjí. Výjimečně tedy v úterý ráno za kuropění. 

Dnes chci nasdílet pár svých postřehů o tvůrčím procesu. Ne o krátkých pondělních výtryscích. Pokud vás zajímají právě ty, dnes si mě můžete pustit na kongresu Dany Hanouskové Hvězdy e-mailingu. A ano, opět se mi povedlo prosadit slovo resilience do názvu příspěvku. Píšu si to do deníčku.

Konec zdlouhavých úvodů. Chystám se psát knihu. Zkrátka chce ven. Deset let jsem své tělo, mysl, srdce i duši chystala na zářez v podobě dizertace. Obsah je neskutečně bavil, forma trápila. Když jsem se loni rozhodla neodevzdat, vznikl prázdný prostor.

A právě v něm se začalo ozývat volání. Tak to napiš. Napiš ji. V lidské řeči a bez svázání formou. A jak odpadlo svázání formou, začala se rýsovat vlastní teorie. Popis různých hlasů vnitřní krajiny. Zpravidla ke mně chodí lidé, kteří slyší jeden a velmi silně. Často na ně křičí a jim v tom není dobře.

Já si poslední dobou hýčkám všechny čtyři. Respektive záměrně vypínám své dva nejvíce používané a sleduji, co se děje. Dostávám se do zóny. Je to čas, který je pro okolí velmi náročný a neměl by trvat příliš dlouho. 

Během dospívání ze mě tryskaly povídky. Klidně jedna týdně. Pár vybraných duší je i četlo. Vznikaly ve wordu, pak jsem je tiskla a bedlivě střežila. Dlouhé texty jsem se učila psát v akademickém prostředí. Kázeň těch textů je cenným základem.

Vím, že chci psát knihu a že na ni týden nestačí. Vím, že se před samotným psaním, kdy člověka bolí ruce i sedací svaly, potřebuji dostat do zóny. 

Každý se do ní dostává různě. Rafael Nadal upravuje vlasy a rovná trenky. Já si dopřávám „výzkum“. Dávám všanc poskládané a ověřuji. Rozbíjím, přeskládávám a sepisuji. A to vše tvořím v kurzu Studánka pro duši.

Popisovat tvorbu mimo hmotu je vždy náročný proces. Krásně mi ji přiblížilo čtvrteční stříhání. Kadeřník Gary třikrát střihl na prázdno a byl v zóně. Podíval se, jak a co a vrhl se do práce. 

Jedné paní slíbil, že přijde za 10 minut, a přišel za hodinu, prostě pro něj přestal existovat čas. Opíral si o mě ruku a říkal, že to je kvůli úhlu. Díval se, co mu vzniká pod rukama. Dokonalý výsledek odlišný od původního přání okomentoval slovy „better for your face“. Nemělo to chybu.

PS: Ráda dělám věci ve spolupráci. Právě čtete další blogletter Ivana píše a Eva kreslí. Obě rády zachycujeme okamžiky, kdy se svět jeví v pořádku. Moc rády to občas uděláme společně. Oceníme vaše postřehy, jak nám to jde.