Nejtemnější den

Než se zítra začne zpátky vracet slunce, čeká nás ještě nejtemnější den a noc. Chvíle, kdy se zhmotňuje pořekadlo, že před rozbřeskem bývá největší tma.

Tma, zima, únava. Kolem nás i v nás. Já se s ní dnes rozhodla pobýt. Neutíkat. Nevyčítat si, že se mi nedaří mrakům domalovávat stříbrný okraj. Místo toho jsem si pustila svůj nejtemnější klip. Klip, který zachycuje esenci toho, co mě nejvíc děsí.

Vědět, čeho se nejvíc bojíme a jak zranitelní jsme, je součástí našeho života. Přijmout to je součástí naší odolnosti ~ umění ohnout se, ale nezlomit. 

Život nám zpravidla převrátí vzhůru nohama nečekané události. Tvoří jej však malé okamžiky. Zvyklosti a návyky, kterým často nevěnujeme pozornost.

Setrvávání v tom, na co jsme zvyklí, nám přináší klid a útěchu. Ne vždy nám to však slouží. Nejtemnější den v roce je pro mě příležitostí, kdy se na tyhle drobné okamžiky mohu podívat blíž. Kdy si mohu říci, které si chci nechat a které chci opustit.

Podívat se na to, jaké drobné chvilky, mi vrací radost, po jakých má duše šeptá. Vystavět kolem nich své budoucí dny. Neodsekávat je jako nedůležité, tvořit z nich základ, který potřebuji proto, abych se mohla nadechnout. 

Dobrá káva v milé společnosti.
Tichá chvíle pro zachycení vlastních myšlenek.
Psaní a čtení příběhů...

Co promlouvá ze tmy k vám?
Kolem jakých chvil vystavíte své světlé zítřky?
Přeji, ať je vám odpověď na tyto otázky darem. Krásné svátky!