O mostech mezi námi
Minulý týden jsem si připomněla, jak důležité je stavět mosty. Odolnost samotná neleží ve vzduchoprázdnu. Naše odolnost je úzce spjatá s odolností naší smečky a s odolností místa, kde žijeme.
Když ve smečce probíhají hádky, napětí se přenáší i na nás. Když nám v ulici vypadne proud a přestane topit topení, najednou je nám taky o kus hůř.
Občas se uzavíráme v sobě a svět pak vnímáme podle toho, jaká nálada v nás zrovna převažuje. Když jsme naštvaní, vnímáme možné ohrožení. Když se ponoříme do důvěry, vidíme projevy laskavosti.
Proto je tak důležité rozšiřovat svůj úhel pohledu, své obzory. Neoddělovat se od okolního světa, stavět mosty, které nás s ním spojují. Jak říká má oblíbená Mary Pipher: „Odměnou nám bude vděčnost, moudrost a vnímání kontinuity našich životů. To posílí naše vědomí vlastní identity a přinese nám pocit míru a spojení s okolním světem.“
Mluví o radikální empatii, stavu, kdy neexistuje žádné „my“ a „oni“, protože „v srdci jsme všichni stejní.“ Tím mostem se kolikrát může stát sdílené neštěstí. „Velké utrpení někdy prohloubí duši tak, že pukne a dovnitř se nahrne krása. Když nám puká srdce, cítíme se všemi trpícími. Nejsme se svou bolestí sami – jsme hluboce spojení se všemi, kdo ji také znají.“
Už rok se svět kolem nás prudce mění. Ztrácí známé kontury. Někteří z nás ztrácí své blízké a prožívají hluboké ztráty. Někteří přicházejí o příjmy a o to, co celý život budovali. Někteří jsou zavřeni sami doma a cítí hlubokou samotu. Někteří sdílí prostor s celou rodinou a jsou přetížení koloběhem potřeb a požadavků.
Může nás to vést k vymezování se – já prožívám tohle a ty to nemůžeš pochopit. Vymezování se mosty boří. Zavírá nás na uzavřeném ostrově. Jsme na něm sami se svým utrpením a uzavíráme se do představy, že nám nikdo neporozumí.
Pojďme místo opuštěných ostrovů tvořit svět plný mostů. Místa, kde se dokážeme vztáhnout ke sdílené bolesti a utrpení a společně si nabídnout vyslechnutí, přijetí a útěchu.
Kde k tomu najít sílu? Kousek ji máme uvnitř sebe. Vzpomeňme si na nás samotné, na malé, osamělé a zranitelné děti uvnitř nás. Vztahujme se k nim s láskou a pečujme o ně. Protože, jak dodává Mary, „potom tu lásku můžeme nabídnout i všem ostatním živým bytostem.“