O plynutí k oceánu

O pohybu světem práce často přemýšlíme jako o zdolávání žebříku nebo o cestě z bodu A do bodu B. Co když proměníme perspektivu?

Představte si jej jako říční deltu, kterou plyneme za svým záměrem. Jako místo, kde se střetáváme s druhými a vzájemně se obohacujeme. Kde nás každá překážka obohacuje. 

Naše cesta je pestrá. Jsou chvíle, kdy téměř stojíme a kdy se řítíme. Řeka vždy plyne, nemusíme ji tlačit, stačí důvěřovat. Kdykoli můžeme měnit směr. Následovat volání svého oceánu.

Dopřát si chvíle, kdy složíme pádla a rozhlédneme se. Kdy oceníme to, co máme. Kdy si vzpomeneme na všechny, kteří pluli před námi, a poděkujeme jim.

Kdo se před vámi vynořil?
Čím vás obohatil?

PS: Já vzpomínám na nedávno zemřelého Mihalyho Csikszentmihalyiho, díky kterému známe stav plynutí (flow) jako zdroj dlouhodobého uspokojení. Kéž se nám daří plynout!