V dialogu, píšu knihu

S láskou vzpomínám na svého učitele pedagogiky na vysoké škole Jiřího Pelikána.

Vychovával pro život, pomáhal být a hledal těžiště výchovy. Konec parafrází jeho knih. Právě Hledání těžiště výchovy mám nejraději. Vznikalo v dialogu se studenty na semináři.

Když si mě během tepání plných dutin začala volat kniha, myslela jsem, že ji zas pošlu spát. Jenže ona volala víc a víc. Začala mě navštěvovat ve snech, při meditaci i ve sprše. Naučila se mě hledat na těch jediných místech, kde ji slyším, daleko od hlučícího davu.

A tak jsem se rozhodla dát jí šanci. Jak napsat knihu, když jsem první rok mimo akademické prostředí a výběrový seminář je mimo hru? Rozhodla jsem se oslovit vás.

Tak dlouho jsem se procházela po krajině lidské duše, až jsem se rozhodla k ní napsat průvodce. Bez odezvy budoucích čtenářů se mi snadno stane některá ze začátečnických chyb. Utopím se v detailech, nebo si uletím v abstrakci. 

A tak jsem se rozhodla vám nabídnout zážitek. Stát se součástí mého procesu psaní knihy. Během pěti týdnů vás provedu světem jednotlivých kmenových kapitol. Společně budeme hledat tu pravou formu. Kdo neověřuje, totiž neví. 

Můžete se podívat do mé pomyslné kuchyně, koupelny, obýváku i knihovny. Především však poznáte blíž sebe a naučíte se rozeznávat jednotlivé hlasy své duše. Vědět, kdy kterému naslouchat, totiž bývá k nezaplacení.

PS: Ráda dělám věci ve spolupráci. Právě čtete další blogletter Ivana píše a Eva kreslí. Obě rády zachycujeme okamžiky, kdy se svět jeví v pořádku. Moc rády to děláme společně. Oceníme vaše postřehy, jak nám to jde.