Vlastní fanklub
Máte rádi hrdinské výpravy? Příběhy, ve kterých se hrdina vydá na děsivou cestu zdolat obrovské nebezpečí, kterému se nikdo jiný nepostaví?
Zpravidla pak skolí draka a donese jeho hlavu zpět do své rodné vesnice. Ta mu hlasitě zatleská a do smrti ho oslavuje.
Ano, podobná zkratka není fér. Přehnala jsem ji. Čím starší jsem, tím míň mě hrdinské výpravy dojímají. Možná proto, že už dávno nechci něco „urvat“ sama.
Čím jsem starší, tím důležitější je pro mě někam patřit. Mít kolem sebe kruh blízkých. Svůj fanklub. To, jak moc je důležitý, mi připomíná tato infografika.
Něco proměnit nevyžaduje jen odvahu, vyžaduje to i obrovskou důvěru v sebe a své schopnosti. A kdo z nás o sobě občas nepochybuje? V podobných chvílích je k nezaplacení mít někoho, kdo nás obejme a povzbudí. Kdo v nás věří.
Je pak do určité míry „jedno“, jestli chcete zastavit transgenerační přenos traumatu, nebo být první ženou na měsíci.
Nikdo z nás nedostal nadělený svůj kruh fanoušků jen tak. Svět se nedělí na ty, kdo fanklub mají, a na ty, kdo ho nemají. Každý z nás každý den rozhoduje o tom, jestli kolem sebe takové lidi má. Každý vztah totiž potřebuje svoji výživu.
Každý vztah zpravidla sytí zájem. To, že se o druhého skutečně zajímáme, že ho vyslechneme, že ho podpoříme. Že s ním sdílíme, co nás trápí, a nasloucháme tomu, co trápí jeho.
Často tím nejcennějším, co si můžeme dát, je sdílení toho, co se teď odehrává. Mluvení o tom, co nás těší, čeho si vážíme, co je pro nás důležité. Podobná sdílení pak vytváří kapacitu čelit i tomu, co nás tíží, co se nám otevírat nechce.
Jsou to každodenní „dikobrazí tanečky“. Když se naučíme znát ty pravé kroky, najednou se ohlédneme a zjistíme, že nám v zádech stojí celá vesnice. A fandí nám. Nehledě na to, kam nás teď cesta zavane. Nejsou s námi kvůli tomu, kam zrovna jdeme, jsou s námi proto, kým jsme. Prožitek k nezaplacení.
Kdo je členem vašeho fanklubu?
A do čího fanklubu se hrdě řadíte?