Zakuklit se
Někdy musíme zmizet do vlastního kokonu, schovat se před světem, aby naše křídla mohla znovu vyrůst. A až když jsme připraveni, se můžeme odvážit roztáhnout je do neznámé svobody.
Pamatuji si tu chvíli, jako by se odehrála včera. Sešli jsme se ve Zlíně na Evolucio Campu a Janka Bernaťáková nás vyzvala k prostorové konstelaci. Měli jsme se postavit na místo, kde se cítíme být v Scharmerově Theory U.
Stoupla jsem si na krajní pravý pól. Dívala jsem se, kolik z nás stojí na začátku cesty, a nerozuměla jsem tomu. Tehdy mi připadalo, že mám celou cestu prošlou. Že mám hotovo. Nemohla jsem se více mýlit.
Je něco horšího než mít špatné názory. Je to mít názory hotové. Je něco horšího než mít špatnou duši, ba dokonce i než kazit si duší. Je to mít duši hotovou. Je něco horšího než mít zvrácenou duši. Je to mít duši zvykovou.
Charles Péguy
Zapomněla jsem tehdy na otevřenou mysl, otevřené srdce i otevřenou vůli. Byla to chvíle nepokory. A procitnutí přišlo záhy.
Svět, jak jsem ho znala, přestával držet pohromadě. Vše, čemu jsem věřila, bylo zpochybněno. Nevěděla jsem, jak se v nové realitě zorientovat. Zakuklika jsem se.
Schovala jsem se do svého kokonku. Zabydlela jsem se v něm. Od světa kolem mě dělil shluk vláken. Odmítala jsem veškeré snahy o vytáhnutí ven.
Jako bych si připomněla starý taoistický příběh, ve kterém člověk pomůže motýlovi z kukly, a tím ho zabije. Potřebovala jsem se nejdřív posílit, znovu odhalit svá křídla.
Tehdy jsem pochopila, že žádná cesta není hotová, žádná duše dokončená. Naše křídla rostou jen tehdy, když se odvážíme z kukly vykročit, s otevřenou myslí, otevřeným srdcem a otevřenou vůlí.
Nad čím si dásním
aneb co u mě vyvolalo úsměv plný dásní
🏫 Den pro školu v Rokycanech. Dvě hodiny o wellbeingu a práci se stresem. Kéž si účastníci něco odnesli.
🏚️ Předělali jsme dětský pokoj a vypořádali se s tepelnými mosty. Malý krok pro lidstvo, obrovský pro naši rodinu.
🎥 🎶 Music & Lyrics… tentokrát pro slova Johna Denvera v podání Brandi Carlile:
„Country roads, take me home / To the place I belong / West Virginia, mountain mama / Take me home, country roads“
Co jsem psala
aneb co zaujalo na síti, kde trénuju
✍️ Dopřála jsem si lázeň plnou něhy.
👷♀️ Rok a pár dní jsem na nové pozici.
Co dělám
aneb kde a nad čím se můžeme potkat
✍️ píšu – už zase, snad mi to vydrží 😊
🚶♀️provázím vnitřní krajinou – otevírám Studánku pro duši – 30. března se vydáme na společnou pouť naším tělem, myslí, srdcem i duší.
❤️ konzultuju – vyživuju odvahu tvořit a svým hlasem měnit svět. S radostí střežím, ať se ke světu vztahujeme ve své síle a radosti, ne v zajetí zranění a bolesti.
💪 dělám dobro v Heinekenu – vaříme radost, která spojuje, a vyprávíme o tom.
☕ vysedávám v kavárně, nejčastěji mě potkáte v mamacoffee na Jiřáku a v Cafe Periferie v Braníku. Taky si občas zajdu do žižkovské Pracovny, kde v období prázdných dutin nahrávám tenhle podcast. Můžeme si dát kafe spolu.
Líbí se vám moje psaní?
aneb co teď
Můžete mi dát srdíčko. Můžete mě přeposlat dál. Nejradši si čtu, co mi odpovídáte.