Jsem Ivana. Žena s (ne)chtěným darem provokovat. Smiřuju se a navždy budu. Fandím lidem, kteří ve vhodný čas umějí otřást většinou. Třeba zvídavou otázkou. Většinu času sedávám na návsi a popíjím kávu. Denně se kochám krásami života a učím se nepřekážet.
Prý mě svět potřebuje. Spíš mě potřebují lidé, kteří jsou ztraceni a hledají. Lásku vidím ve všem živém. Nepřehlížím ani lidské utrpení. Žasnu nad tím, jak dokážeme zacházet s darem svobodné vůle. V dobrém i ve zlém.
Terapii, koučování, ani analýzu nedělám. Lidé za mnou chodí, když se chtějí zastavit, zasmát se, poplakat si, nebo se rozloučit. Když hledají druhého, který naslouchá a neradí.
Jsem chodící zrcadlo. Upozorňuji na témata, která si vyžadují pozornost. Opravdový domov mám v Narnii. Vždy se nacházím přesně tam, kde mám být. Svou adresu pobytu si nevolím sama. Některé mé adresy jsou veřejné, jiné ne. Vidí mě jen ti, kteří mě vidět mají.
Zkoumám a učím, jak přetvářet životní otřesy. Od roku 2004 pomáhám lidem vyprávět příběhy tak, aby jim dodávaly sílu. Od roku 2010 objevuju téma resilience ~ umění ohnout se, ale nezlomit.
Baví mě vytvářet prostor pro sdílení příběhů, splétat sítě mezi lidmi, podtrhávat si v knihách. Miluju básně Jana Skácela, povídky Jana Čepa a písně Mumford & Sons. Ráda se směju. Doma mám jednoho muže, dvě děti, dva kocoury a jednu kočičí dámu.
