Posilujme soucit se sebou
Jednou do měsíce posílám tip, jak posilovat svou resilienci. Pokud hledáte účinný lék na traumatický zážitek, jste tu dobře. Soucit se sebou je protipólem pocitů viny a hanby.
Hanba a pocity viny patří mezi hlavní příznaky posttraumatické stresové poruchy. Soucit se sebou prokazatelně zvyšuje emoční regulaci, snižuje pocit ohrožení, zlepšuje schopnost nadhledu, propojuje nás s druhými a umožňuje nám být v kontaktu i se složitými emocemi.
Soucit se sebou považuji za základní stavební kámen péče o duši i laskavosti k druhým. Základem soucitu je empatie. Jak ji poznáme, krásně shrnula ve svém videu Brené Brown.
Na svá selhání reagujeme různě
Pokud reagujeme nepřátelsky, zanedbáváme své potřeby a mluvíme k sobě kriticky. Pokud se k sobě vztahujeme přátelsky, pečujeme o sebe a dokážeme si projevit soucit. Když sami sebe kritizujeme, trestáme se, zraňujeme se a oslabujeme. Vyčítáme si, že nejsme dostatečně dobří nebo silní. Máme pocit, že nenaplňujeme svou představu o sobě. Bojíme se, že nás druzí budou kritizovat nebo nás odmítnou.
Hlas, který k nám takto promlouvá, je vnitřní kritik. Upozorňuje nás na možné hrozby. Zaznamenává naše selhání a slabosti. Poroučí nám a soudí nás. Když promlouvá, prožíváme vinu, stud nebo vztek. Každý v sobě máme vnitřní hlas. Někdy nás podporuje, jindy zraňuje. Tomu, který nás zraňuje, říkáme vnitřní kritik nebo soudce. Pokud hlas vnitřního kritika převažuje, vztahujeme se k sobě jako k nepříteli. Nedokážeme si dopřát vřelost, laskavost ani útěchu.
Vnitřní kritik však není jen „špatný“. Snaží se nás udržet v bezpečí. Upozorňuje nás na možné chyby a směřuje nás k ideálům. Když se tento hlas naučíme rozeznávat a porozumíme jeho záměrům, můžeme se jej naučit ocenit i uklidnit – a přitom stále přijímat cenné informace, které nám přináší.
Najděte si během dne klidnou chvíli a vybavte si situaci, kdy k vám vnitřní kritik promluvil.
Vzpomeňte si:
Co vám říkal?
Na jaká rizika vás upozornil? Mohlo něco uškodit vám, nebo někomu blízkému?
Jak vás chtěl vnitřní kritik ochránit? K čemu vás vybízel?Nyní vnitřnímu kritikovi poděkujte.
Začněte slovy „Milý vnitřní kritiku...“ nebo si ho sami pojmenujte.
Oceňte, že vás chce udržet v bezpečí, že se o vás zajímá.
Uznejte, že je vaší částí a že mu na vás záleží.Ujistěte ho, že mu nasloucháte a že jeho podněty zvažujete při rozhodování.
To neznamená, že ho budete poslouchat na slovo.
Říká vám své nápady, vy je nemusíte následovat.
Můžete si vybrat jinou cestu. Je to v pořádku.
Sebekritika se soustředí na odstranění nedostatků. Naše chování tak nesměřuje k naplnění potřeb. Zanedbáváme sami sebe.
Pokud se sebou soucítíme, zajímáme se
Jsme k sobě laskaví, vnímáme sounáležitost s druhými lidmi. Projevem soucitu se sebou je sebepéče. Ta může být reaktivní nebo proaktivní. Reaktivní sebepéče reaguje na ohrožení našeho zdraví. Jejím cílem je vrátit se co nejdříve do původního stavu. Proaktivní sebepéče zahrnuje každodenní péči o naše zdraví. Tvoří ji jednotlivé aktivity, které zvyšují naše zdraví.
Když o sebe pečujeme soustředíme se na naplňování potřeb. Nesoustředíme se na to, co je špatně, nebo co se nepovedlo. Pokud se staráme o vlastní potřeby, jsme vnitřně vyrovnaní a snadněji dokážeme reagovat na potřeby druhých. Když o sebe pečujeme, zvyšuje se naše schopnost reagovat na druhé s přijetím, zlepšuje se fungování naší imunity a prožíváme méně obav i smutků.
Přesto někdy vnímáme péči o sebe jako něco sobeckého. Jako něco, co nepřispívá druhým. Když o sebe pečujeme, dokážeme lépe pečovat i o druhé. Pokud o sebe nepečujeme, máme pro druhé méně pochopení i přijetí. Když naplňujeme své potřeby, jednáme ve stavu vnitřní rovnováhy a snadněji naplňujeme potřeby druhých.
Zní to jednoduše a řada z nás už to někdy slyšela. Jak o sebe ale začít pečovat? Často nás napadá, že nám na to prostě nezbývá čas. Že na to nemáme prostor. Naštěstí je řada aktivit, kterými se můžeme opečovat a které nám zaberou doslova pár minut. Můžeme hýčkat své smysly. Vychutnávat si pozitivní emoce. Zapojit svůj oblíbený pohyb. Zaměřit se na své vztahy nebo na něco, co nás přesahuje.
Jakmile začleníme sebepečující aktivity do našich běžných dní, začneme si je hýčkat a nebudeme je chtít vysadit.
Pojďte objevovat:
Co opravdu máte rádi?
Do čeho se dokážete ponořit?
Co si užíváte?
Co sedí právě vám?
Kde vidíte svou hodnotu?Vemte si papír a napište si na něj soupis aktivit, kterými se můžete opečovat. Pokud slova nestačí, můžete si je i namalovat.
Můžete je zachytit prostřednictvím fotografií.
Můžete si vytvořit svou krabičku, ve které je vše potřebné.Dejte svůj seznam na místo, kde jej uvidíte.
Pravidelně se k němu vracejte.
Dobíjejte se.
Proč posílám tip pro resilienci?
Začala jsem je posílat už v době covidové a ráda na tuto tradici navážu. Jednou měsíčně vám jeden tip podsunu. Snad bude sloužit.
Jaké tipy už jsem napsala?
Zapojte svůj vnitřní kompas
Jak naplňovat své záměry
Jak vykročit do nového roku? Zkuste se zasnít
Kouzelná moc příběhů
Co nám přináší porovnávání
Jak si vysvětlujeme nezdary
Co nám přináší pozitivní emoce
Kam nás vedou hodnoty
Jak projevujete radost a uznání
Moudrost těla
Úzdravná moc přírody
Proč rozvíjet vztahy s druhými?
Jak si v hlavě nevytvářet katastrofy?
Důvěra ve vlastní schopnosti
Proč si vychutnávat drobné radosti
Nad čím si dásním
aneb co u mě vyvolalo úsměv plný dásní
📖 Křest knihy Ptáčata bez hnízda včera ve Vyškově. Propojení pamětníků vystěhovaných z Drahanska a dětí ilustrátorů bylo neskutečně silné.
🙏 Možnost sdílet čas a prostor s Edith Eger. Díky jejímu vnukovi Jordanovi jsem se zúčastnila živého vysílání workshopu Managing Your Mind. Silný zážitek.
🎥 🎶 Music & Lyrics… tentokrát pro Mumford&Sons a jejich skvělé nové album:
„And in the end, I'll tell you everything / Even if it keeps you awake / And by the end, you'll know me for everything / How far I bend before I break“
Co jsem psala
aneb co zaujalo na síti, kde trénuju
🫘 Týden s filtrovarem a nové výzvy!
Co dělám
aneb kde a nad čím se můžeme potkat
✍️ píšu – už zase, snad mi to vydrží 😊
🚶♀️provázím vnitřní krajinou – otevírám Studánku pro duši – 30. března se vydáme na společnou pouť naším tělem, myslí, srdcem i duší.
❤️ konzultuju – vyživuju odvahu tvořit a svým hlasem měnit svět. S radostí střežím, ať se ke světu vztahujeme ve své síle a radosti, ne v zajetí zranění a bolesti.
💪 dělám dobro v Heinekenu – vaříme radost, která spojuje, naše strategie dobrých věcí se vejde na podtácek a nově máme blogletter na substacku. Juchů!
☕ vysedávám v kavárně, nejčastěji mě potkáte v mamacoffee na Jiřáku a v Cafe Periferie v Braníku. Taky si občas zajdu do žižkovské Pracovny, kde v období prázdných dutin nahrávám podcast. Můžeme si dát kafe spolu.
Líbí se vám moje psaní?
aneb co teď
Můžete mi dát srdíčko. Můžete mě přeposlat dál. Nejradši si čtu, co mi odpovídáte.